U odvodu

Z mladých kluků to dnes už nikdo nezná, ty starší už to raděj zapomněli. Když mi bylo 18 čekalo to i mě. Odvod. Spousta kluků vždy v nějakém kulturáku, krytu, prostě co kde měla vojenská správa k dispozici. Nejdřív přežít nějaký ten poučný film o tom, jak důležitá bude naše práce pro armádu, jak budeme chránit pracující lid, jaká je to čest. A pak už jen čekat na chodbě, až vyvolají vaše jméno a nastoupíte před pár pohlavárů, jen tak v trenkách, aby jim snad něco neuniklo. Sportuju, tak se snad nemám za co stydět. "Připraví se branci Prokop, Kadečka, Vašíček a Jarý". Začalo mě lehce mrazit a začal jsem se snad i třást. Zima mi, ač skoro nahý, nebyla. Asi spíš nervy. Za hodinu budu sice už doma, ale ... asi odveden. No nic, nějak to přežiju. Za chvíli už předepsaně salutuj, představuju se jak je žádáno. Krátký pokec s majorma nebo co to je a už slyším "tak děkujeme", super za chvíli jsem doma a dočtu si konečně tu knížku "a teď se odeberte k lekářce, dveře 15". Tak na to jsem zapomněl. Tak asi ještě změřit tlak, asi aby věděli, kolik sil mám na obranu vlasti. Ťukám na dveře 15 a na vyzvání vstupuj a hlásím: "Branec Jarý ...". "U nás si na ty tituly zas tak moc nepotrpíme mladíku" říká mi starší doktorka a přes brýle si mě přeměřuje. "Máte nějaké zdravotní problémy, prodělané operace?". Odpovídám, že nic, že jsem zdravej jako rybička a od vojny mě zachrání snad jen zázrak. "Tak se tady posaďte a sestři tlak" přikazuje doktorka a zapisuje něco do mojí karty. Až teď sem si ji všiml. Krásná mladá černovláska, jestli to nebyla ještě žákyňka tak ze zdrávky vyšla asi včera. Zdálo se, že se asi líbím i já ji, protože po mě při měření tlaku tak šibalsky pokukovala. "120 na 80" hlásí to úžasné stoření. "Tak si odložte" a postavte se támhle, ukázala na dvě červená kolečka nalepaná na podlaze. "Ale já na sobě skoro nic nemám" nechápavě jsem vzdoroval". Doktorka se na mě podívala přes vršek brýlí "tady musíte do naha" az novu zopakovala ať se postavím na značky. Stále jsem se pokoušel vzdorovat i když už jsem tušil, že je to k ničemu "a na kterou". Na obě rozkročmo. Moje zděšení dosáhlo vrcholu. Otočil jsem se k nim zády a pomalu si stahoval trenýrky. "Mladíku já jsem tu sama a vás je tu sto třicet, můžete nás přestat zdržovat". Stáhl jsem si trenýrky, položil je na židli a otočil se k nim a potupně roztáhl nohy na značky. Tak horší už to snad nebude. Doktorka si přitáhla židli začala prohlížet moje nejitimnější místa, zkoušela přetáhnout předkožku a prosahávala varlata. Přitom diktovala něco sestře, která ale víc civěla na moje nejcitlivější místa, která jsem se zatím před světem snažil spíš schovávat. I když jsem se hodně snažil, byla jsem mladý a pomalu přicházelo to co přijít při pohledu na tu roztomilou sestřičku přijít muselo. Myslím, že si na dnešek vybrala extra krtákou uniformu sestry snad schválně. "No, tak se ještě položte tady na lůžko, pokrčte a roztáhněte nohy" přikazuje dotorka zatímco si na rukavic natírá nějaký gel. Panebože co ještě přijde. Jednou rukou nadzevedáv á můj penis, což už moc nemusí, a už cítím divný tlak a trchu bolest "Prostata je dobře ..." diktuje sestře a já zavírám oči, pokouším se nevnímat nemyslet a děalt že tu nejsem. Taková potupupa. Na dveře ťuká asi další oběť. "Moment" křikne doktorka ke dveřím "tak ještě moč". Nevěděle jsem ži ji mám přinést. "No to jste taky neměl, to byste se divil kolik mládenců si ji různě prodávalo, aby je nedovedli. Sestři". Ta už přinášela šampusku zatímco si od ní doktorka brala kartu a za stolem do ní něco doplňovala. Tak opravdu nevím jestli to půjde, snažil jsem se ze všech sil myslet na něco nehezkýho ale nedařilo se to. Sestra vzala můj penis a začla ho potírat nějakou deznfekcí. Myslím že ho natírala víc než musela a vůbec to s tou pečlivostí přeháněla. Strašně to pálilo, hlavně na špičcce. Bolelo to a on už nebyl daleko od svého maximálního rozměru. "Promiň, já musím, ten vzorek nesmí být kontaminovanej" špitla a pokoušela se ho namířit do šampusky. "Paní dokotorku asi máme problém". Doktorka zvedla hlavu od papírů. "Achjo" podávala sestřičce nějakou ampuli. Sestra vzala stříkačku s jehlou. Sláva, asi tetanovka, snad teda bude mít chvíli času aby se umodřil a já jim mohl načůrat ten vzorek. Jak jsem se mýli. Jedním pohybem natáhla do stříkačky obsah ampule. Jedno rukou mi roztáhla varlata od mojí ztopořené chlouby, přejela kořen penisu tampónem s dezinfekcí a než jsem stihl pochopit co se děje vrazila mi jehlu do kořene penisu až jsem zařval. Bolestí se mi podlomily nohy. Doktorka jen vzdychla a ta mučitelak zas jen špitla: "Promiň já musím". Když začala vyprazdňovat obsah stříkačky dostavila se další příšerná bolest. Co já tady ještě zkusím. Skoro jsem se neudržel na nohách. Vytáhla jehlu a tampónem stiskla vpich. Byla rychlá, ale kapička krve stejně ukápla na podhlahu. Otočile se k doktorce a když viděla, jak skolněná nad papíry něco píše, postavila se tak, aby na mě neviděla. Na to mi ho začala bezostyšně honit. Jinak se to nazvat nedá. Koukala mi do očí a smála se. Pootevřela pusu a olízla si vrchni ret. Asi mi chtěla vynahradit tu hrůzu. Z pocitu naprosté bezmoci a nejhorší bolesti, co jsem kdy zažil, byla ve vteřině slast, kterou jsem snad ještě nepoznal. Tohle nemůžu dlouho vydržet, děsil jsem se a těšil zároveň. Zybtečně. Přesto, že byla dost šikovná můj kamarád mě zrazoval a vadl. "Pomohlo to" slyším z míst, kde seděla doktorka. "Samozřejmě" pustila sestra tampón a podávala mi šampusku. Konečně se mi podařilo odevzdat žádaný vzorek. Natáhl jsem si trenýrky a ve vteřině jsem byl venku. Pod sílou těch pocitů jsem se to snažil na záchodě "dodělat", než mi došlo, že po té injekci to nějaký čas nepůjde.