Markétu zmáhal její životní styl. Od rána do večera byla v práci. I víkendy měla pracovní. Být úspěšnou manažerkou v nadnárodní korporaci znamenalo vzdát se některých radostí. Tento víkend měl být však víkendem, kdy na alespoň na chvíli měla žít normální život. Objednala si víkend v lázních. Ne ledajakých lázních. „Dobrý den, měla bych tu mít rezervaci pokoje na jméno Veselá Markéta,“ řekla, když přišla k recepční hotelu. Ta s úsměvem zvedla hlavu a začala hledat mezi listy papíru Markétinu rezervaci. „Tady máte dotazník ohledně vašeho zdravotního stavu. Ten mi, prosím, vyplňte a pak se tady podepište. Máte pokoj v prvním patře, číslo 25. Na pokoji vás čeká plán vašeho pobytu. Věříme, že si jej náležitě užijete.“ Markéta poté, co vyplnila dotazník, recepční poděkovala a zamířila k výtahu. Pokoj byl krásný a útulný. Na posteli ležely recepční zmíněné pokyny. Markéta se na postel posadila a dala se do čtení papíru nadepsaného jako „Pokyny a program pro hotelové návštěvníky“. Jednalo se o netradiční hotel. Hotel poskytující netradiční zážitky – BDSM hotel se zaměřením na klinik. Ano, i tohle byla jedna z Markétiných tajných stránek. Markéta hltala samotný program a během pár minut jej měla přečtený. Prvním programem byla lékařská prohlídka, na který si měla obléct latex. Byla vzrušená. Konečně přišel čas, kdy bude moci shodit kostým manažerky a navléknout na sebe jí milovaný latex. Připomínka latexu na kůži jí způsobila ještě větší vzrušení. Vyskočila z postele a začala se přehrabovat v kufru, aby oblíbený kus oděvu našla. Jakmile jej dotekem ucítila, vzdechla. Jako střela vyrazila do koupelny a během chvíle se navlékla do catsuitu se zipem na ňadrech a pochvě, kukly s otvory pro oči a ústa a lodiček na vysokém podpatku – vše v červené barvě. Nadšeně se prohlížela v zrcadle a neodpustila si pár doteků, kterými se podráždila. Vzpomínka na další bod programu, kterým bylo nechat se vyšetřit, její vzrušení ještě zvýšila. Při cestě do „ordinace“, jak ji v programu nazývali, přemítala, co ji asi čeká. Cestou potkala pár dalších klientů – též oblečených v latexu. To ji jenom utvrdilo, že tenhle relax byl skvělý nápad. Když došla před ordinaci, trochu se jí roztřásla kolena. Nevěděla, jestli za to mohlo maximální vzrušení nebo nervozita. Má se jednat o prohlídku. Ale čeho prohlídku? Co mi budou dělat? To mi jako budou brát krev a měřit tlak? Markétě se hlavou honilo několik otázek. Váhavě, ale razantně zaklepala. Dveře jí otevřel vysoký, mladý a usměvavý doktor – jak jinak – v bílém plášti. Vstup do místnosti Markétu ohromil. Ordinace byla moderně vybavená, vše laděné do bílého tónu, s občasným zábleskem tyrkysové barvy. Všude byly připraveny nejrůznější nástroje. Markéta nasucho polkla a začala se bát. „Dobrý den, vy musíte být slečna Veselá,“ přivítal ji lékař. „Jsem doktor Alan Chrobák a toto je moje klinika. Vidím ve vašich očích strach. Ale ničeho se nemusíte bát. Nejedná se o žádnou drastickou prohlídku. Jen se podívám na vaše genitálie a prsa, abych vám určil plán vašeho odpočinkového víkendu.“ „Vy dokážete z pohlavních orgánů určit, jaký je nejvhodnější program pro klienta? To je jako čtení budoucnosti,“ zalaškovala Markéta se smíchem. „Slečno Veselá, za prvé vás musím upozornit, že zde nejste klientkou, nýbrž mojí pacientkou. Ať je to uvěřitelné nebo ne, vlastním červený diplom ze studia medicíny. A zadruhé vám musím prozradit jedno tajemství – z pohlavních orgánů se dá poznat mnoho,“ řekl doktor Chrobák s pobaveným tónem hlasu a mrkl na ni. „Nyní vás poprosím, abyste si lehla tady na toto lehátko.“ Po lékařově poměrně přesvědčivé odpovědi si Markéta pokorně lehla. Do očí ji svítila zářivka zavěšená na stropě, a tak zavřela oči a vnímala sluchem Chrobákovy pohyby, kdy si pravděpodobně chystal nástroje. „No jo! Nástroje! Jaké na mně použije vlastně nástroje?“ zděsila se Markéta najednou v duchu. Než však stačila nějak zareagovat, ucítila, jak ji doktor pevně chytl za ruku a něčím ji připoutal. Polekaně otevřela oči a zjistila, že ji pravou ruku připoutal k lehátku. Než se nadála, měla spoutané obě ruce. „Co mi to děláte?“ vykřikla a hlas se jí třásl. „Nebojte se, slečno. Nijak vám neublížím. Je to součást vašeho vyšetření. Nechci vám prozrazovat celý průběh prohlídky, ale když vidím vaše vyděšené oči, tak vám chci jen říct, že to je z bezpečnostních důvodů. Od teď už budete zažívat jen slast.“ Markéta nevěděla proč, ale jeho hlas ji trochu uklidnil. Opět se uvolnila, ale tentokrát již nezavřela oči. Pozorovala tak, jak ji doktor roztáhl nohy a připoutal každou z nich k jedné straně lůžka. Mlčky pak přešel k vrchní polovině těla své pacientky a přitáhl si stoleček s lékařským náčiním, na kterém se mimo jiné válel i kuličkový roubík. To byla první věc, kterou vzal do ruky a chtěl Markétě nasadit. „Je to opravdu nutné?“ zeptala se. Ani nemusel odpovídat, poněvadž z jeho pohledu vyčetla odpověď. Otevřela pusu a doktor ji vložil roubík do úst a za hlavou utáhl. „Teď jste dokonale připravena na neopakovatelný zážitek, nyní je řada na mně,“ řekl doktor a začal Markétě rozepínat zip na obou ňadrech. „Nejprve musíme zjistit, jak se vám prokrvují prsa,“ dodal, když obě Markétina prsa osvobodil. Ze stolečku s nářadím vzal do ruky nůžky, co byly zakončené jako plácačka na mouchy (tak to Markétě připadalo). Opatrně začal mnout a jemně mačkat Markétě bradavku. Ta se neudržela a vydala roubíkem tlumený sten. Ten hned vystřídal sten obohacený o šok a štípnutí, které ji způsobily nůžky, které doktor na bradavku přicvakl. Hned nato vzal do ruky druhé nůžky a stejný proces opakoval s druhou bradavkou. Když dokonal tento úvod, lehce obě ňadra pomačkal. Markéta stále nadrženě vzdychala a začala se vzpírat proti poutům. Tyto pohyby dohnala na další úroveň, když z ňader jako takových doktor přesunul svoji pozornost na přicvaknuté bradavky. Lékařovo jemné lechtání, doplněné o štiplavý a trochu i ledový pocit Markétu nutilo skoro křičet slastí. Doktora očividně její reakce bavily, protože si takto hrál alespoň dobrých pět minut. Nebo to bylo jen pár vteřin a Markétě to připadalo jako věčnost? „Dost už bylo hraní s prsy, přejdeme k další části. Tu si více užijete, pokud nebudete vidět,“ pronesl doktor a z kapsy u pláště vytáhl červenou latexovou pásku na oči. Obratně ji Markétě přiložil na oči a uvázal kolem hlavy. Ta se už ani nebránila, poněvadž se jí vyšetření začalo náramně líbit. Ačkoliv nic neviděla, lépe slyšela. Slyšela tak doktorovy kroky, jak se přesunul od její hlavy. Kam, to sice přesně nepoznala; poznala to, až když pocítila, jak ji rozepíná zip v rozkroku. Prohnula se v zádech, když ucítila na svých intimních místech vzduch. K její slasti přispěly doktorovy ruce, když jí opatrně tam dole pohladil a odrhnul část latexové kombinézy, která zavazela. Při tom doteku jí naskočila husí kůže a poznala, že doktor si nasadil gumové rukavice. Poté doktor od lůžka poodešel. Chvíli celou ordinaci naplnilo hrobové ticho. Markéta slyšela jen své srdce, které bilo jako o závod. Tato chvilka se zdála nekonečnou. Až najednou se doktor opět pohnul – uslyšela klapot jeho bot – směrem k jejímu lůžku. Ze stolečku si musel vzít další nástroj, protože slyšela lehké cinknutí. Nevěděla, co bude následovat. Soustředila se na každý pohyb, nicméně i to ji nepomohlo, a štípnutí na pyscích ji opět donutilo křiknout do roubíku. Ani se nenadála a štípnutí ucítila znovu a znovu a znovu. Až najednou přestalo. Markétě bylo jasné, že se jí na stydké pysky přisálo pár svorek. Prostoupila ji bolest směřující z bradavek a stydkých pysků. Chtěla ty původce bolesti nějak setřást, ale věděla, že pokud se bude výrazně hýbat, způsobí si tím ještě větší bolest. Její přemýšlení o strategii narušilo vrzání koleček. Jako kdyby si doktor přitáhl k sobě další stůl s nářadím. Další lékařovy záměry však již nedokázala identifikovat. Až když jí na tříslo přilepil něco jako náplast, začala tušit. Celkem jí takto přilepil čtyři náplasti – na každé tříslo dvě. Poté uslyšela drobné cvakání jakoby čudlíků. Markétě ihned došlo, čeho se to bude týkat. Elektrošoky! Tak proto ten lékařský dotazník, který jí dala vyplnit recepční! Ze zamyšlení Markétu vytrhnul první, slabý šok. Lehce sebou škubla, ale spíše leknutím než bolestí. Mezitím uslyšela doktora, jak si ze stolku s nástroji vzal další proprietu. Co to bude tentokrát? Další elektrošok! Neuvědomila si, že doktor mohl vzít do ruky i dva nástroje. Slyšela něco lupnout a hned poté ucítila lékařovu ruku na své vagíně. To lupnutí bylo mačkání lubrikantu. „Hm, jak to tak cítím, nemusel jsem lubrikant používat,“ zamumlal si doktor spíše pro sebe, ale Markéta ho jasně slyšela, a to i navzdory tomu, že doktorovy dotyky se přeměnily v hlazení způsobující euforii, které Markétu plně zaměstnávaly. Elektrošok! „Vyzkoušíme, jak jste roztažená,“ prohodil lékař a vložil Markétě jeden prst dovnitř. Pomalu s ním začal přirážet. Hned brzy zjistil, že Markétě jeden prst nestačí, tak přidal prsty dva. To už Markéta slabě sténala. Aby zvýšil její reakce, přidal ke dvěma prstů další. Elektrošok! Markéta křičela vzrušením a nedokázala se ovládat. Štípání pocházející ze svorek na bradavkách a pyscích už nevnímala. Chtěla jen další uspokojení. Doktor však zničehonic přestal a vytáhl Markétě prsty z pochvy. Markéta na něj chtěla zakřičet, leč kuličkový roubík byl proti. Chtěla se zvednout, leč pouta byla proti. Nezbývalo ji tedy nic jiného než frustrovaně čekat. Elektrošok! To čekání nebylo dlouhé. Zapomněla vnímat doktorovy pohyby, načež si uvědomila, že u její vagíny cítí něco velkého a oblého. Nemusela přemýšlet dlouho, aby jí došlo, že se jedná o vibrátor... vlastně dildo! Jeho zasunutí Markéta provedla hlasitým křikem do roubíku. Doktor s ním párkrát sem a tam pohnul, a nakonec ho tam nechal. Elektrošok! Hned na to přišel další elektrošok, který byl ale mnohem silnější. Lékař totiž podle drobného cvaknutí zvýšil výkon. „A dostáváme se do finále,“ zamumlal si doktor pro sebe. Markéta ucítila jeho výrazný pohled, kterým ji hltal. Chtěla se mu též podívat do očí, ale bránila tomu latexová páska. Elektrošok! Nejenže tyto byly intenzivnější, ale zároveň i častější. Markéta uslyšela drobné cvaknutí a následné vrčení. Dildo v její vagíně se ani nehnulo, takže jí bylo jasné, že vibrace přijdou každým okamžikem. Rozdrážděná na maximum se zmítala v poutech a sténala do roubíku. Vibrace uspokojující její chtíč ale nikde. Místo toho přišel další výrazný elektrošok. Chtěla na doktora zařvat, ale nemohla. Chtěla si ho přitáhnout k sobě, ale nemohla. Nezbývalo jí tedy nic jiného než čekat. Snažila se alespoň zvednout pánev v naději, že vibrátor je už tam někde poblíž, ale akorát si přivodila výrazné štípnutí od svorek, které na jejích stydkých pyscích pořád visely. Elektrošok! Už chtěla vykřičet svoji frustraci, když najednou ucítila na poštěváčku silné vibrace vycházející z masážní hlavice. Díky omezeným smyslům se mohla soustředit jen slast proudící do jejího těla. Rychlost a intenzita vibrací byla ohromující. Elektrošok! Bojovala proti poutům, ale byla pevně svázaná. Aby toho nebylo málo, doktor do druhé ruky vzal dildo a přirážel jím sem a tam. Nevnímala štípání svorek na stydkých pyscích, nevnímala secvaknuté bradavky, ani silné elektrošoky. Soustředila se jen a jen na orgasmus, který se díky úrovni jejího vzrušení blížil mílovými skoky. Elektrošok! Doktor najednou veškerou svoji pozornost věnoval masážní hlavici. Začal jí kroužit, čímž Markétu doháněl k šílenství. Snažila se lapat po dechu, ale bránil jí v tom roubík. Její pohyby začaly být trhané. Věděla, že je blízko. Elektrošok! Lékař ještě zvýšil vibrace, a to byla pro Markétu poslední kapka. A najednou to přišlo. Vrchol slasti. Absolutní euforie. Zrak jí oslnily vybuchující hvězdy, a to i navzdory tomu, že měla oči zavázané. Měla pocit, že si vykřičela všechny hlasivky. Házela sebou, protože takový skvělý orgasmus v životě nezažila. Uvolnila se, takže pár minut ležela paralyzována na lehátku. Ani si neuvědomila, že doktor ji postupně rozvázal nohy, ruce, sundal roubík a pásku přes oči. Když se Markéta pomalu vzpamatovávala, opět ucítila silnou zářivku pálící ji do očí. Chtěla si je zakrýt, načež si uvědomila, že je volná, a tak se posadila. Pořád hlasitě oddechovala, jako kdyby běžela maraton. Doktor seděl za stolem a cosi psal. „Zde máte, jak tomu tady říkáme, recept. Stavte se s tím na recepci a oni vám tam řeknou, co a jak dál. Doufám, že jsme se neviděli naposledy,“ řekl doktor Chrobák a potutelně se na Markétu usmál. „Já taky doufám,“ zareagovala Markéta stydlivě. Na dveře klepal zřejmě další pacient, a tak se Markéta otočila a zamířila směrem na recepci. S úsměvem na rtech, že tohle bude její nejlepší dovolená.
