Už od mala jsem z doktorů měla fobii. Dokonce nejen z doktorů. Stačil bílý plášť a já se rozklepala. Když jsme na střední jednou za čtrnáct dní všichni navlíkli bílý pláště na chemický praktika, celý dvě hodiny jsem byla nervózní. Takže když jsem šla na dorostovou pravidelnou sedmnáctiletou prohlídku s mámou bylo mi špatně už týden předem. Nakonec to ale bylo celkem v pohodě, změřit tlak, výšku, váhu, krev na laboratoř, doktorka dokonce tentokrát ani nechtěla, abych se nějak svlíkala jako vždycky. Začínala jsem si říkat, že asi není proč být nervózní. Jenže. "Janě je sedmnáct, proto už jsem nedělala některá vyšetření. S tímhle zajděte na obvodní gynekologii na prevenci a zprávu mi pak přineste do karty" slyšela jsem jak říká doktorka mámě a já jen nasucho polkla. Ke gynekologovi! Proč? Vždyť mi nic není! Na chodbě jsem s mámou zkoušela vyjednávat, "vždyť mi nic není, jsem zdravá, nic mě nebolí", ale zdálo se že je to k ničemu. "prosímtě ty naděláš, si ženská, budeš toho muset v životě vydržet. Přežily jsme to všechny přežiješ to taky". Než jsem znovu stihla nějak protestovat už jsme vcházely do vedlejší budovy nemocnice s poliklinikou a procházely chodbou ke dveřím s nápisem Gynekologie. Gynekologie - už jen to slovo bylo hrozný. A to jsem ještě spíš tak jen tušila co mě čeká. Už je to pár let, dnes si holky všechno najdou na internetu, ale tehdy. Nohy se mi klepaly, žaludek jsem měla až v krku.V čekárně kupodivu nikdo nebyl, tak máma hned zaklepala na dveře, který se skoro okamžitě rozlítly. "Co potřebujete?" pronesla už od pohledu nepříjemná sestra ve dveřích. "Chtěla bych objednat dceru na preventivní prohlídku." "A kde máte kartu". "Je tu poprvé". "Poprvé nebo podesátý, na kartotéce u vchodu si musíte vyzvednou kartu. A jestli je tu poprvé, tak si ji tam založte. Pane doktore" obrátila se směrem do ordinace "máme čas na jednu prevenci". Cože, jakože teď. Né. Mě nic není. Já jsem zdravá. Já chci do školy. Z ordinace se ozvalo nějaké neurčité zamumlání. "Tak holčičko ty si jdi do kabinky 2 odložit a vy zatím zajděte na kartotéku s občankou dcery založit kartu". Otevřela dveře s nápisem "2" a já se rázem ocitla v kabince tak mrňavý, že jsem se tam nemohla ani pohnout. A to jsem tak hubená. Achjo. Sundala jsem si triko. To si asi mám svlíknout i džíny. Sundala jsem si je. Vždyť jsem skoro nahá. Zase jsem si oblíkla triko. "Tak pojď dál" slyšela jsem zas ten nepříjemnej hlas. Nesměle jsem otevřela dveře do ordinace a udělala pár kroků dovnitř. "A to je co?" zahřímal postarší vousatý doktor za stolem. Sestra rychle vyběhla směrem ke mě "nezlobte se pane doktore, je tu poprvé" a tlačila mě zpět do kabinky. "Tady nejsi u zubaře, rychle se svlíkni". "Tak snad proto budeme dělat důkladné vstupní vyšetření tak mi sem snad nepůjde v tričku". Pomalu jsem si sundávala kalhotky. Nohy se mě rozklepaly ještě víc. "No ještě to triko". Už mi to bylo jedno. No a tu podprsenku taky. Cože. Už mi zůstaly jen ponožky. "Tak pojď". "A rodiče má kde? Sestro vy nevíte že nezletilé nemůžu vyšetřovat bez přítomnosti zákonného zástupce". Takže tuhle potupu bude sledovat i moje matka? "Maminka šla založit kartu". Doktor vypadal, že každou chvíli exploduje. Chtělo se mi zvracet. To na mě jako bude šahat a ještě v týhle náladě? "Tak si sem vyskoč" ukázala sestra na to příšerný křeslo. Aspoň ta sestra už začínala působit chápavě. Posadila sem se na hranu jak na židli a čekala co bude následovat. "Polož se a nohy si dej sem". Jako že tu budu roztažená jak ... ozvalo se zaklepání. Když sestra otevřela vstoupila matka. Podala doktorovi ke stolu nějaké barevné desky s nápisem "Jana Hovorková". Otočila se směrem ke mně, roztažené jak nejvíc to šlo a zadívala se do země. Doktor četl v kartě. "Poslední menstruace?" Plácla jsem datum, které mě spíš tak nějak napadlo. "Pohlavní styk už si měla?". Před svojí matkou tu mám řešit takový věci. "Tak nějak ještě nebyla příležitost" sama sebe jsem překvapila svým přechodem k bojovné náladě. "Takže píšu nebyl" vstal a vydal se směrem ke mně. Sestra mu podávala rukavice, které si obratně navlíknul. Začal mě ošahávat na místech, kde bych bez donucení dovolila tak maximálně Petrovi, ale myšlenky na toho hezouna z béčka byly teď to poslední, co mě napadalo. Achjo. Bylo to potupný. "Slečna je sice panna ale máme štěstí. Půjde to" Půjde jako co? Já bych byla raděj kdybych štěstí neměla a nešlo to, ať už je to cokoli. "Prosím nejmenší zrcadla" připravoval si doktor nějakou tubu zatím co se sestra štrachala v takovým tom plechovým bubnu. Dnes už jsou plastový jednorazový, ale v tý době byly kovový, studený, hnusný a bůhví po kom. V zámku zarachotily klíče. Fajn tak si tu budou všichni dělat exkurzi podívat se ne mě, jak tu sedím roztažená. "Pane doktore, ta Vomáčková se nějak komplikuje, máte prý okamžitě běžet na sál, já za Vás mám vzít ambulanci". Ten starej slizoun vystřelil z ambulance a nově příchozí doktor, kterýho jsem zatím ani neviděla, se začetl do mojí karty. Najednou se otočil "Jé ahoj Jano, jak se máš?". Jáchym, spolužačky Mirky nejstarší bratr, který nás občas vozil na diskotéku a díky němuž jsem mohly občas i na nějakej ten fesťák, když nám dělal dohled. Jo, říkala že je nějakej doktor, ale to jsem nikdy moc neřešily. "No tak nějak už jsem zažila i lepší věci". Takže já tu sedím nahá, rozcapená před svým kámošem. Jenže ten jeho přístup. I když bylo jasný, co bude následovat, pořád se mi díval jen do očí. "Tak jsi tu asi poprvé, tak se do toho pustíme?" Cítila jsem jak rudnu. Byl to krásnej kluk, o dost starší než já, vysportovanej, sympatickej, zábavnej. I když byl vždycky náš dozor, braly jsme ho vždycky spíš jako jednoho z nás. "Maminka se může postavit támhle k oknu, ona už to zná" smál se a mamka konečně chápavě poodešla. To už vedle nás stála sestra se zrcadly v roušce. "Aha, Ty už nejsi ..." překvapeně koukal na sestru, "ale jo, ale pan doktor prohlásil že s nejmenšími to půjde" vylítlo ze mě, i když sem představu o tom co půjde měla jen mlhavou. "Tak můžeme?" pořád se mi díval do očí. "Jo ať už to mám za sebou". Přitáhl si židli mezi moje nohy. "To Tě muselo bolet". Povolil nějaký šrouby na boku křesla a dal mi nohy blíž k sobě. Přešla ta příšerná bolest v kyčlích a hned mi bylo líp. Popravdě někdy jsem myslela, jaký by to bylo být s ním sama, však víte. Na to jsem ale teď asi myslet neměla. I když se mě ještě nedotkl najedou jsem cítila takový podivný mravenčení v podbřišku, dokonce jsem cítila jak asi vlhnu. Rudla jsem víc a víc. "Jo myslím že pan doktor měl pravdu, myslím že to půjde spiklenecky na mě mrknul". Otočila jsem se na mámu. Naštěstí koukalaz okna. "Jo a jestli máš nějaký obavy, já jsem doktor, ode mně se nikdo nedozví ani žes tu byla natož něco víc". To mě docela uklidnilo. Asi proto to i řekl. Vzal si od sestry ten příšernej kovovej zobák. Jednou rukou si mě chtěl připravit, jenže, jak se mě dotkl, já sebou cukla, v šílený vlně neznámýho pocitu. "Bolí" tvářil se překvapeně. Jen jsem pokrčila ramena. Nechtěla jsem to komentovat. Matka sice koukala z okna, ale slyšela. Pochopil. Prstem pomalu přejel zdola nahoru mých nejcitlivější míst. Byl to úžasnej pocit. Nejdou jsem tam cítila divnej tlak a chlad. No zchladit jsem potřebovala. Slyšela jsem nějaký vrzání a tlak se zvyšoval, ale nebylo to snad ani nepříjemný. Začal něco diktovat sestře. Zavřela jsem oči a představovala si jiný místo. S ním. Bez matky. Zase vrzání, pak to trochu zabolelo a tlak ustal. Teď už oběma rukama prohlížel místa, který zatím viděla jen moje matka, a i to už je let. Bylo to neskutečně příjemný. Snažila jsem se potlačit vzdychání. Ježiš, proč je tu ta sestra a matka. Palcem přejel trochu výš a začal prohlížet klitoris. Sama jsem to docela uměla, ale od něj to bylo takový neočekávaný. Nevyzpytatelný. Vzrušující. Bylo to prostě úžasný. "Všichni vypadněte, nechte mi tu jen jeho a zamkněte zvenku" chtěla jsem křičet. Už se asi nedalo přehlédnout, jak mi bradvaky trčí z mých prsou. Byl v tom plášti tak sexy. "Tak" vstal ze stoličky "teď ještě prohmatáme bříško" natíral si gel na jeden prst. Zase tlak, ale teď celkem jinej. Bože, strčil mi prst do zadku, rudla jsem znova a víc a víc. Druhou rukou mi docela necitlivě zmáčkl podbřišek. Byla to naštěstí jen chvilka a zas začal něco diktovat sestře. Sundal rukavice. "Zvedni ruku nad hlavu, naučím Tě, jak si samovyšetřit prsa a můžeš běžet" přesunul se k mojí hlavě. A začal mě hladit na prsou. Zase jsem se začala svíjet pod jeho dotyky. Bylo to úžasný, neznámý, ponižující a slastný zároveň. Asi se mu to taky líbilo, protože se nezdálo, že by nějak spěchal. Ale možná byl jen pečlivej. Bylo to prostě úžasný. Já, která ještě před hodinou z bílýho pláště kolabovala, chtěla, ať mě vyšetří znova a znova a dýl. "Tak teď druhou ruku". Ochotně jsem ji zvedla. A zase ten pocit. "Nějakou antikoncepci chceš" odcházel ke stolu. Ať se vrátí! "Pane doktore já skočím do laborky" řekla sestra na odchodu z ordinace. "Já počkám na chodbě" vytratila se i máma za ní. "Neplánuju, že bych ji potřebovala". "Tak se zatav zase za rok nebo až budeš něco potřebovat." Otevřel dveře "2". "Tak ahoj" zabouchl je za mnou. Natáhla jsem na sebe džíny a triko. Sestra byla pryč a já si dodala odvahu. Přehodila si vlasy přes rameno dopředu. Ve svých upnutých džínách a triku bez podprsenky (a bylo to vidět) jsem otevřela dveře do ordinace. Ruce si dal pod zadek, opřela se o futra, jednu nohu trochu zvedla, přimhouřila oči. Otočil se a trochu překvapeně na mě pohlédl. Snažila jsem se vyzývavě zasmát aby bylo vidět zuby, prý mojí nejsilnější zbraň, kámošky říkaly. Zmateně se zasmál, pohlédl na dveře na chodbu jako by říkal "za chvíli se vrátí" a pak řekl "tak už utíkej" a přitom mi vůbec nekoukal do očí. Zavřela jsem za sebou a nechala ho v jeho zmatení. Byla jsem ze sebe nadšená. Měla jsem radost, že to mám za sebou a navíc ty nový zážitky. Podprsenku jsem hodila do tašky a vyběhla na chodbu. Sestra se právě vracela a já na ní vesele "tak nashledanou". "Ahoj" dokonce se usmála. Mamka na mě vrhla nechápavej pohled, i když asi pochopila, protože už cestou po chodbě prohlásila "Je o dost starší než Ty". A můžete hádat na co jsem myslela večer než jsem usnula. A bylo to myšlení hodně vysilující. "Brácha říkal, že se mám zeptat jestli nechceme na Jandu, prej má koncert v Brodě. Tobě se líbí Janda?" ptala se Mirka překvapeně druhý den ráno hned v šatně "říkal, že prej si mu to snad říkala Ty ...". Otočila jsem se k ní "Miluju Hurikán". Smála jsem se na ní. Můj život právě začínal.