Patnáctiletá

Ten film nebyl nic moc, nějaká romantické kravina, ale skvělý bylo, že se mnou šla Andrea, spolužačka z béčka. Dlouho mi trvalo, než jsem se osmělil. Přece jen, kdyby to nevyšlo, byl by to trapas. Na stejný škole. Určitě má spoustu kámošek. No nakonec jsem to zkusil a - byla prostě úžasná. Nejen že se zdálo, že moje pozvání přijala s nadšením, ale i v tom kině bylo všechno v pohodě. A navíc když jsem se ptal, jestli se zas někdy můžeme vidět, věnovala mi ten nejsladší úsměv co jsem od holky viděl. "Jasně, moc ráda s tebou někam půjdu". Prostě byl jsem úplně nadšenej sebou, Andreou a už sem vymýšlel kam ji vezmu zítra. Byla krásná, milá, zábavná, krásně štíhlá, hezká - no fakt to byla ta nejhezčí holka na škole. Teda aspoň podle mě. Možná i ve městě a dost možná i na světě. "Bylo ti už patnáct?" ... "No na tebe mluvím" vytrhla mě z mého snění sestra u mojí dorostové doktorky, kde jsem seděl abych se ulil z dějáku a odbyl si pravidelnou prevenci. "Jo, bylo mi už i šestnáct, před týdnem". "No to jsi asi měl na patnáctiletou prohlídku přijít trochu dřív. Ptám se hlavně jestli potřebujeme rodiče, nějak je tu nevidím. Občanku a kartičku pojišťovny máš?" "Jasně" podávám ji doklady. Ještě, že mi to máma připomněla, jinak takový zbytečnosti samozřejmě nenosím. Přemýšlím co by se tak takovou holku mohlo bavit. Můj zájem byl samozřejmě jasnej, ale byla to moje první holka, tak jsem se trochu bál a hlavně jsem nechtěl spěchat a nějak ji vyplašit. Jak já se těšil, že se osmělím, a že dostanu pusu od tý úžasný blondýnky. Chtělo by to někam, kde bych se ji mohl nějak dotýkat. Přemejšlel jsem, že ji vezmu za ruku už v tom kině, ale ... "Tak pojď dál" ... Nechtěl jsem aby to vypadalo, že chci jen něco fyzickýho. No třeba na to čekala, ale já se bál. Chjo. 5D kino s něčím hororovým by se mohlo hodit. Vzal bych ji za ruku aby se nebála. "Martine, vnímáš, pojď dál" Znovu mě vytrhla z mého snění sestra v otevřených dveřích. Vešel jsem do ordinace a zavřel za sebou. "Paní doktorko hlavně na sluch se zaměřte, buď je hluchej nebo zamilovanej. Moč sis přinesl?" ptá se sestra rozbalujíc stříkačku. "Jo jo, tady to je." "Polož to tady a tady se posaď, zatím vezmeme krev." Položil jsem lahvičku na umyvadlo a posadil. "Neomdlíváš nebo tak něco při odběru?" "Jsem dobrovolnej hasič, už dva roky po sobě vyhrávám všechny soutěže, nějaký píchnutí nebo kapka krve mě fakt nerozhází" Nechápu jak někdo může omdlít z kapky krve nebo jehly. Jo kam pozvat tu moji princeznu, to bude problém, ale odběr krve? "Hhhhm", udělala sestra. "Tak sevři pěst a zacvič si" a za chvíli už mi jehla zajížděla pod kůži. Samozřejmě, jak jsem čekal, nebyl nejmenší problém."No super, to je dobře, že je z tebe takovej chlap" uznale mi podávala tampón s náplastí "tak si to chvíli palcem pořádně podrž. "Zachraňovat životy je skvělá práce ať už máš bílej plášť nebo uniformu". To uznání mi udělalo radost."Tak se postav támhle" ukázala doktorka na druhej konec ordinace. Á, teď přijde "kočička" "mašinka", a pak zakrýt levý ucho a "beruška" a "pejsek". "Zakryj si jedno ucho" a pak už šeptala "kočička ..." I kdybych byl úplně hluchej, tohle bych dal. Už od pěti let je to stejný. Úspěšně jsme prošli i ty nejmrňavější písmenka na tý svítící tabuli. "No hluchej ani slepej není, takže spíš zamilovanej" psala doktorka něco do karty. "Tak si odlož a tady se polož. No jo, hasič s takovým tělem, která by ho odmítla" sestra byla dnes nějaká ukecaná. Svlíknul jsem se do spodního prádla a položil se na lehátko. Jaký asi prádlo nosí Andrea? No tyhle myšlenky jsem rychle opustil, aby tu nebyl ještě nějakej trapas. "No už je to patnáctiletá, hasiči, odlož si úplně". Jako jako úplně, už mám jen boxerky. Pomalu jsem vstával, jestli si to třeba nerozmyslí. Zbytečně. "Tak šup šup, ať nás nezdržuješ"Docela pomalu jsem si svlíkal poslední kousek prádla co mi zbyl a už jsem tu stál úplně nahý. "Tak se polož" přisunula si k lehátku doktorka stoličku. "Něco bolí nebo nějaký problémy". "Ne". Začala mi prohmatávat břicho jako vždycky. "Tak se na to podíváme" vzala si rukavice a začala prohlížet můj penis. Kombinace mýho věku, myšlenek na Andreu a ošahávání doktorkou samozřejmě způsobila, že se krev začala hrnout všude kam jsem nechtěl. Zároveň s tím, jak začal tvrdnout, jsem začal i rudnout. "No za to se nestyď, si mladej zdravej chlap. Předkožka ale takhle moc dobře přetáhnout nejde, proč jste to neřešili? Masturbuješ?" Bylo to nějak moc otázek. "No, občas, možná" "No za to se taky nestyď. Jde o to, jestli to necháme, že se to srovná samo nebo s tím budeme muset něco dělat"."Tak já myslím, že si nestěžuju" zkoušel jsem koktat. Fakt jsem s tím nechtěl nic dělat. Děsilo mě hlavně to "něco". "Tak mi to zkus ukázat." Ukázat? Co jako ukázat? "No jak to děláš a jestli to jde." To si ho tu jako mám vyhonit? Už jsem byl rudej úplně celej. "Nebo s tím chceš pomoct?" objevila se u lehátka sestra. "Jéžiš Jani, to je vážná věc, tak dělej" obrátila se za na mě. Nesměle sem ji teda zkoušel ukázat, jak to dělám. Asi měla pravdu, nešlo to úplně ideálně, ale měl jsem za to, že právě proto se mi to tak líbí. Najedou mě nějak začalo vzrušovat jak na mě civí. Samozřejmě jsem se zkoušel krotit. "No tak jo, a pozoruješ že se to zlepšuje?" "Určitě" odpřísáhl bych celkem cokoli, jen aby se s "tím" nemuselo "něco dělat". "Tak pokrč a roztáhni nohy" začala mi prohmatávat varlata. To bylo celkem nepříjemný, ale dalo se to vydržet. Byla to spíš hrozná potupa. "Tak si oblíkni ty boxerky a skoč na váhu. Aha," koukla na moji trčící chloubu" tak se oblíkneš potom.Úplně nahý jsem se postavil na váhu. Erekce samozřejmě neustávala. Sestra diktovala váhu a výšku do karty a já už to chtěl mít za sebou. "Ještě koukám, v rodinný anamnéze mají dysplazii prostaty. Tak se ještě polož, podíváme se na to". Chjo, co mě ještě čeká, rezignovaně jsem se rozhlížel po ordinaci. Sestra nesla nový rukavice a nějaký gel. Vůbec sem netušil co mě čeká. "Ničeho se neboj, uvolni se. Bude to jen trochu nepříjemný" lehla si doktorka tělem celou váhou na moje břicho. Asi se udusím. A pak přišlo to horší, co jsem fakt nečekal. Snažila se mi prst strčit do zadku. "Uvolni se trochu" byl jsem zas rudej asi až na uších. Nevím jak dlouho to trvalo, ale když se ze mě zvedla a odcházela a mohl jsem se nadechnout, bylo mi trochu líp. "Tak to vypadá, že si nepodědil úplně všechno. Oblíkni se a můžeš běžet" Oblíknout se pořád moce nešlo, trochu jsem s tím zápasil. "Bylo ti už patnáct" hlásila svoji otázku sestra do čekárny zatím co jsem se pokoušel oblíknout. "Haló, bylo už ti patnáct." "Andreo. Bože co s těma mladejma dnes je" "Jo" uslyšel jsem známý hlas. "Tak moment" otočila se setra na mě a když viděla, že se mi povedlo oblíknout, řekla "Tak pojď dál". "A my se uvidíme zase za rok" otočila se na mě.Potkali jsem se akorát ve dveřích. Měla krásný růžový šaty tak tak pod zadek. "Jé, ahoj Mar ..." zadívala na moje kraťasy "... tine". Pokrčil jsem rameny. Tak nakonec trapas na celý škole bude. Ona se ale po tom překvapení na mě zase smála. "Nechceš na mě počkat, včera to bylo fajn. Můžeme pak někam zajít" "Do školy jako myslím" otočila se na doktorku. "No to si povíte pak" vytlačila mě sestra ze dveří "a ty si zatím odlož, zabouchla za mnou dveře". Posadil jsem se na lavičku v čekárně. Před třiceti vteřinama jsem chtěl být kdekoli jinde, jen ne v tý ordinaci a teď bych dal nevím co za to se tam vrátit. Třeba jako ta muška v Arabele. Dveře se pootevřeli. "Zapomněl sis tu omluvňák" podávali mi sestra ten rozdrbanej papír. Natáhl jsem ruku a ona ucukla "To je ona? Nedalo se přehlídnout jak na sebe koukáte." Přikývl jsem a dveře se zabouchly. Tak teď nevím. Čekal jsem asi tři minut když se dveře zase otevřely a v nich stála Andrea s plnejma rukama papírů. "A ne že do tý školy přijdete před jedenáctou. Nebo máme průser všichni tři" šeptala sestra za ní. "Jo taky sem bávala mladá" spiklenecky na nás mrkla a zabouchla. Nechápavě jsem koukal na Andreu."Napsala nám to do jedenácti" podávala mi můj omluvňák. "Zajdem na něco k pití?" Byl to prostě sen. "Teda jestli už nemáš ten problém" smála se. Chjo, tak se to asi nakonec nepřejde. "No z toho si nic nedělej, taky musím na gyndu" řekla to tónem jako, "musím koupit rohlíky". To mi jako bude mojí holku ošahávat, nebo co se tam dělá, nějakej úchylák. "Ale to necháme na příští týden. Tak už pojď" Vzala mě za ruku a táhla mě ven. Nevycházel sem z údivu. "Znáš bar U Korunky, dělá tam moje ség.... no tak tam asi nepůjdem co?" vypadala zamyšleně. Byla tak skvělá. Těžko jsem se mohl soustředit na něco jinýho, než na její nohy. Bylo mi úplně jedno kam půjdeme. Hlavně, že jsem byl s ní.



<<< zpět na povídky


Štítky

vzrušující nahota v ordinaci sex v ordinaci vzrušuje Vás gynekologické křeslo klinik sex clinic erotika kalhotky u doktora vzrušující vyšetření vzrušení v ambulanci dr. gyno klystýr při vyšetření kandaulismus vzrušuje Vás gynekolog doktoři a vzrušení ponižující vyšetření osobní prohlídka na letišti vzrušení u lékaře nahý při odvodu clinic povídky clinic sex gyno klinik clinic studio ČR gyno clinic gyno sex vzrušující násilí klinik pronájem ordinace klystýr na gynekologii nahá na prohlídce

© 2015 - 2019 climed.cz. Všechna práva vyhrazena | Design by W3layouts